Salazar Zmijozel pocházel sice ze starobylého, přesto však doslova patetického kouzelnického rodu. K rodu Zmijozelů z Hadí věže před samotným Salazarem máme jen velmi kusé zprávy, tak jako ostatně o mnohých věcech z této doby, ale jejich vztahy s okolím, ať již nekouzelnickým a někdy i kouzelnickým, by se daly přinejmenším označit za kontroverzní. Snad za tím bylo nějaké dávno zapomenuté příkoří. Sice se jim podařilo nashromáždit, či přinejmenším udržovat malé jmění, toužili však po něčem víc. Byli nesmírně ambiciosní, toužili vládnout, ale velmi často jim chyběla vůle s tím něco doopravdy učinit.

Salazar byl jiný. Byl vychován ke stejné touze po vládě, ale on uměl s touto velikou ctižádostí pracovat. Nepoužíval ji k tomu, aby si stavěl vzdušné zámky a sžíral se představami, jaké by to bylo, kdyby měl moc. On ji použil jako motivaci k tomu, aby moc získal.

Rodové bohatství, který sice nebylo zanedbatelné, ale ani nijak závratné, se mu podařilo značně znásobit a získal i nemalý vliv jak mezi kouzelníky, tak mudly. Stal se proslulým černokněžníkem, nadmíru zběhlým ve čtení mysli. Jeho kapitál mu ovšem umožňoval ze všeho se snadno vyvléknout. Pro rodinu Zmijozelů tím na mnoho generací začaly zlaté časy.

Salazar se připojil k projektu Bradavické školy, protože v ní viděl možnost, jak ovlivnit velké množství mladých myslí najednou. Byl vítaným společníkem, protože přes ne příliš košer praktiky byl nadmíru schopný a hlavně bohatý kouzelník, což se při zakládání něčeho, jako je tato škola, vcelku hodí. Na škole potom kolem sebe shromažďoval čistokrevné kouzelníky a přetvářel je k obrazu svému, cvičiv je hlavně v disciplíně, sebekázni a také v černé magii.

Se Salazarem Zmijozelem je neoddělitelně spjat i jeho neslavně proslulý odpor k přijímání kouzelníků mudlovského původu. Řada pozdějších myšlenek a úvah, které byly cíleny proti mudlorozeným kouzelníkům, či dokone i proti mudlům samotným, se často odvolávaly právě na Zmijozela. Je zde však jeden podstatný rozíl pramenící z nepochopení dobového myšlení.

Skutečné Salazarovy myšlenky a důvody jsou srovnatelné s cechovními principy, které se právě v jeho době začínaly objevovat a šířit. Cechy představovaly sdružení řemeslníků, kteří se tím mezi sebou podporovali, navzájem si kontrolovali kvalitu svých výrobků, aby se zachovala prestiž řemesla ve městě,... a ještě několik dalších důvodů. Zároveň bylo těžké do těchto cechů proniknout z vnějšku. Do učení v řemesle nebyl přibírán jen tak někdo a většinou se skutečně řemeslo drželo v rodině. Případy, kdy se do řemesla přidal někdo, kdo nepocházel z rodiny tím řemeslem se zabývající, byly velmi ojedinělé a vzácné. Cechy si zkrátka držely svá výrobní tajemství pro sebe. A podobným způsobem k magii přistupoval Salazar Zmijozel, podobným způsobem se díval na to, komu by se měly tyto znalosti a zkušenosti předávat.

O mnoho generací později se k tomu přimíchaly jiné představy, pramenící hlavně z nepochopení světa mudlů, jejich společnosti a jejich kultury. V té době se kouzelnická společnost a kultura již tak vzdálila té mudlovské, byly od sebe tak odlišné, že se někteří kouzelníci začali dívat na mudy skrz prsty. Jako na něco podřadného. A podobně shlíželi i na kouzelníky mudlovského původu, kteří přece nemohli pochopit krásu a vznešenost kouzelnického světa, když sami vzešli z mudlů a vyrostli v tom jejich patetickém světě. Původní důvody Salazara Zmijozela byly zapomenuty, nahradila je představa podřadných a nečistých mudlů.

Na konci ještě nutno poznamenat, že po mnoho generací si Zmijozelští udrželi tu reputaci, kterou jim Salazar získal. Pak ale v tomto vznešeném rodu opět převládli tendence z dob, kdy ještě sídlil v Hadí věži. Stále nenáviděli mudly, toužili vládnout a stále se oháněli starobylostí jejich rodu, ale málokdo z nich měl snahu něco s tím udělat. Rodinné bohatství se rozkutálelo a poslední potomci Salazara Zmijozela zemřeli před více jak sto lety. Chudí, v chatrči na pozemku, který už jim dlouho nepatřil.

© 2007-2017 Lukas W. Goldhair & Diel M. Tarkin