Za monumentálním průchodem, jímž končí Vnitřní chodba, se nachází sedm klesajících schodů širokých přes celou šíři společenské místnosti. Po pravici se nachází kolejní nástěnka se spoustou nejrůznějších plakátů a upozornění.

Spolka samotná je místnost zhruba obdélníkového tvaru s velmi vysokým klenutým stropem. Stěna nacházející se přímo naproti vstupu má tvar poloviny dvanáctiúhelníku a její součástí jsou tři vysoká gotická okna vyplněná světle zeleným poloprůhledným sklem, skrze nějž lze pozorovat temné obrysy života v jezeře, a které dovnitř propouští skrovné paprsky nazelenalého denního světla.

Mezi okny stojí dvě knihovny z tmavého ebenového dřeva, jejichž obsah tvoří svazky nejen naučné. V prostoru tvořeném vyboulením této stěny se nachází několikero malých rovněž ebenových stolků, z nichž každému připadají čtyři pohodlná krémová křesla.

Na levé straně spolky se nachází velký krb, v němž neustále hoří oheň a prohřívá sklepní společenskou místnost koleje. Kolmo ke krbu jsou postavené pohovky krémové barvy a dojem útulnosti a domáckosti zajišťuje zelený chlupatý koberec natažený mezi oběma pohovkami, věčným teplem sálající plamen v krbu i zmijozelský štít, zavěšený přímo nad ním.

Hned za krbem má své místo černé kožené křeslo, uctívané jako trůn právoplatné kolejní ředitelky, hlavy velké zmijozelské rodiny.

Za krbem, za zády velkého kolejního křesla, se nachází průchod vedoucí do Výstavního sálu.

Přímo naproti krbu na protější stěně je vysoký široký obloukový průchod, za nímž následuje jen krátká chodba, zakončená nevelikým výklenkem, v němž stojí socha Salazara Zmijozela. Na konci této chodby z ní na obou stranách odbočují esovitě točitá klesající schodiště vedoucí k Ložnicím.

mapa

© 2013 kolektivní kolejní práce